capat I nedok. (capat, capať, capac’)
cúz expr. jít drobnými, lehce dupavými krůčky, zprav. o dětech; chodit vůbec: učila ji capat Lípa nad Orlicí RK; gdopak tam zas musel přes to capat! Kladno KL; tak capej, Marínko, jak uš ťi to de! Dolní Třebonín CK; ďiťe je malí a musi se mnó capat svjetem Nové Syrovice TR; t si jedeš, a já mám za vozem capat Bohuslavice SU; ten malé capart jš cape? Malé Hradisko PV; capu, capu se tam poďívat, ale gde ňic, tu ňic Slavkovsko-Bučovicko; učí sa capad od osmi mňesícú Luhačovicko; ledva cape Dolní Benešov OP (Zábřeh); capať Karlovice SM (Svatoňovice), Kelečsko; capat Náchodsko, Jemnice TR; capac’ Hať OP
PSJČ; SSJČ
Go

capat II nedok. (capat, capac’)
1 expr. bít údery zprav. provázenými pleskavým zvukem: capat Uherskohradišťsko 2 expr. zmocňovat se, chytat: capac’ Ostrava OV 3 začínat mluvit: gdiž ďiťe capá, řiká se mu capák, capóšek záp. Morava 4 střm expr. zbytečně, hloupě mluvit, žvanit: mlč a necapé Boskovicko; necapé, dť to néňi pravda! Vanovice BK; dš jš  chlapé capó, to je hruza, jako b nemňel hinó prác! Jevíčsko; zaséj nehde cape Malé Hradisko PV; capat Moravská Třebová SY
Go