coby I konj. (cobi, cob, coby)
podřadicí a mor, slez účelová; aby: sedňi si k voknu, cobs na to viďela Lipová PV (Hrochov); dá si pozor, cobi sa mu ňidz nepřitrefiło Břeclavsko; tetka ponáhlała, coby přyšła skoro dom Liptál VS; trhali ptačynky, coby sa aspoň trochu zasyťili Vsetín VS (Rokytnice); šli popřeďéj, coby sy sedli Valašsko; ja zytra na tatu vlezu, coby če propuščył Holasovice OP (Štemplovec); vylez navrch, coby muh za tebum Kozmice OP b připojuje srovnávaný větný člen; jako: to je človjek cobi Kašpárek Most MO (Souš); mňel j cob svó Lipová PV (Hrochov); přyšéł k nám coby starosta opce Liptál VS; znáł sem ho coby ogara Vsetín VS (Rokytnice)
PSJČ; SSJČ
Př

coby II part. (cobi, cob, coby, cube)
odmítací; kdepak: bude pršet? – Cube! Blanensko; deď m votpsť. – Cob. Lipová PV (Hrochov); ále cobi! Břeclavsko; stríčku, je vám zle? – Ále cobi! Mistřice UH; ále coby! Vsetín VS (Rokytnice); ty se na mňe złobíš, že? – Ale coby! Kelečsko
Př