černoch m. (černoch, čérnoch, čerňoch, čerňóch, čérňoch, čerňuch)
1 čes, mor příslušník černého plemene: choďila f Praze do školi a má prej robje s černochem Loužnice JN; ešťe začátkem prvňí republiki bilo možní potkat v Jablonci černochi Loužnice JN; chťel viďet jednoho vopravdofskího černocha Kladno KL; ti čerňuchu, jestejs’ cali černi ot saudz jag gavrun Boborów POLSKO; černoch Chodsko, Plzeň PM, Dačice JH; čerňoch Boskovice BK, Kostelany nad Moravou UH; čerňóch Boskovice BK; čérňoch Blatnice pod Svatým Antonínkem HO 2 expr. člověk snědé, opálené pleti s černými, tmavými vlasy: černoch Karlovice SM (Svatoňovice); čérňoch Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; čérnoch Kelečsko 3 expr. umouněný člověk: čerňóch Vanovice BK 4 stříbřič sklářských výrobků: domácim stříbřičum se řikalo černoši, voňi taki černi bili Poniklá SM; černoch Zásada JN 5 expr. člověk zaměstnaný nebo konající něco bez oprávnění: Franta, to je starej černoch! Paseky PI; černoch Bílina TP 6 tvor černé, příp. tmavé barvy, zprav. kočka nebo pes: černoch Nová Paka JC; čérňoch Blatnička HO 7 bot. černýš (Melampyrum): černoch Brodce MB 8 bot. čirůvka havelka (Tricholoma portentosum): černoch Domažlice DO
● s černé jako čerňoch Litovelsko – velmi černý nebo špinavý
→ dem. černoušek v. t.  dem. černošek v. t.
→ přechýl. černoška v. t.
PSJČ; SSJČ
Hb