čibál m. (čibál, čibáł, čibá, čybáł, čimbá, čibár)
1 vm expr. končetina, noha, zprav. dlouhá a hubená: bolí ňe čibáł Uherskohradišťsko; pane Malúšek, dyď máte čybáły tenčým koncem g řyťi! Valašské Meziříčí VS; čibáli Uherskobrodsko; čimbái Mistřice UH; čibái Mistřice UH; čybáły Valašsko 2 expr. obuv: do chléva si ber dicki staré čibáli Blatnička HO
● bde se dřit tag dlóho, až natahne čibár Litovel OL – zemře; natahnút čibáli Vlkoš HO – zemřít
Ir