číča f. (číča, čiča, čýča, čyča)
1 cúz dět. kočka: čí je to číča? Radčice JN; číčo, pureš! Chodsko; čičo, poť sem! Slavkovsko-Bučovicko; hleť, jak si naše čiča mi hrát Litovelsko; čičo, na, či či či Uherskohradišťsko; f kólňi zme našli malučkú čýču Vsetín VS (Rokytnice); číča Mlázovice JC, Sušice KT; čiča Nymburk NB; čyča Kelečsko, Štítina OP 2 expr. ženské přirození: ta má čyču, že by sez moh do ňí cełý skovat Rožnov pod Radhoštěm VS 3 expr. zvědavá žena nebo žena vůbec: zas ťe ta číča spovjedala? Stará Paka JC (Brdo); čiča Hluk UH
● su ospałej jak čyča Kelečsko – velmi ospalý, ty sy jak čyča Hodslavice NJ – ospalý; hleďí jak čiča Blatnička HO – ospale; je to škaredé jak čiča Kostelany nad Moravou UH – velmi škaredé
PSJČ; SSJČ
Ir