čudák m. (čudák)
1 zejm. vm, expr. podivín: čudák Zádveřice-Raková ZL, Valašsko, Morava; ◘ čudák čudačý, tá uš převýšý aj tebe Vsetínsko 2 expr. nevzhledný, špinavý, nepříjemný člověk: čudák Blatnička HO, Zádveřice-Raková ZL 3 expr. nestoudný, nechutný člověk, nemrava: ty čudáku, moh by sy sa haňb’iť Valašsko; čudák Blatnička HO 4 expr. nešika; hlupák: čudák Velká nad Veličkou HO
● dycky sa chováł jak čudák Liptál VS – podivně
Ši