čí pron. (čí, či, čej, čý)
čes, mor tázací; vztažné: poberte si, co je čí, a hajdi domu! Loužnice JN; čí je to jalúfka? Paseky PI; či je to klobók? Prostějov PV; tto nevim, či só Boskovicko; do čího staveňá šli ťi četňíci? Blatnička HO; čí sú to koňe? Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; s čím ogarú stójí tá cérka? Ludkovice ZL; čím ďeckovi to nadává? Pozlovice ZL; ◘ či von je? Vysoké nad Jizerou SM, čí seš? Telč JI, a čí si ti? Přestavlky u Čerčan BN, čí si, chlapše? Paseky PI, či seš? Boskovicko, čí sú tá teťička? Blatnice pod Svatým Antonínkem HO, čej si? Kostelany nad Moravou UH, tož ogare, pov’es čý sy! Liptál VS – dotaz na příjmení; ▲ čý sy? – Kočyčý! Vsetínsko – rýmovačka; čý sy ty? – Zašyty. – Hdo ťe zašył? – Tetka vrana Kelečsko – říkadlo
● nevijú, čí sú Blatnice pod Svatým Antonínkem HO – jsou zmateni, ňevi, či je Frenštátsko – je zmaten; co je čího, nech stát a je svatí pokoj vých. Morava, čý čeho nech, vysp’íš sa jag m’ech Valašsko, co čýho nech, vysp’íš sa jag m’ech Valašsko – nevšímej si cizího; nehleď na psa, jaký je, ale čý je Valašsko; neh je jahňa, čý chce, enem dyž baran ostane doma Valašsko; ví pes, čý sádło zet? Valašsko
PSJČ; SSJČ
Ir