čudil m. (čuďil, čuďił, čďil)
1 expr. malý chlapec, zprav. rozpustilý: to ťi čuďiłé M’ičkov’i vyvédli Zlínsko 2 expr. opálený člověk: po žňách je z ňeho krásné čuďil Slavkovsko-Bučovicko 3 nešikovný pohůnek: čuďil Nezamyslice PV 4 expr. kibic: čďil stř. Morava
Ši