berajčaft m. (berajčaft, berajčoft)
voj. stav, ve kterém je jednotlivec (jednotka) plně schopen a připraven plnit určitý úkol, pohotovost: Pepíg neska nemúže jít s kasáren, poňvadž von má berajčoft Paseky PI; tenkrád mňeli vojác celé deň a celó nodz berajčoft Protivanov PV; berajčaft Lipová PV (Hrochov)
Hb