čuna I f. (čuna, čuňa)
1 vepř; prasnice: to je jejich, ta čuna Mělnické Vtelno ME; čuna Dobruška RK, Vanovice BK, Senice na Hané OL 2 zool. morče domácí (Cavia aperea porcellus): čuna Valašsko 3 expr. ušpiněný, popř. nevhodně se chovající člověk: t seš čuna Knínice u Boskovic BK; to je čuna, načmochtá se chleba do kafé a pak to nesňi Vanovice BK; gdopag b to jedl ot takové čun Litovel OL (Víska); t čuňo jedna, gde ses tag válel, že seš tak špinavé? Přemyslovice PV; to je ale čuňa Hluk UH; gde se ženeš, čuňo rapatá! Rožnov pod Radhoštěm VS 4 expr. darebák: ti si čuňa kluk Blatnice pod Svatým Antonínkem HO 5 kaňka: v zešyťe naďełał čuňí Kelč VS 6 kart. karta žaludské eso: a navərch čunu! Loužnice JN; čuna Jilemnice SM 7 hra s dřevěnou kuličkou, kterou se hráč snaží dostat holí do důlku; dřevěná kulička pro tuto hru: čuna Opočno RK; ◘ pást čunu Dobruška RK – snažit se dostat v této hře kuličku holí do důlku
→  čunička f. (čuňička) dem. k 1: čuňičk, huši huš! Loučka OL  dem. čunka I v. t.
Kl

čuňa I m. (čuňa)
expr. zvědavec; zevloun: čuňa Zborovice KM
Kl

čuňa II f. (čuňa, čoňa, čňa)
1 zvířecí čenich: museli békovi prostrčit čuňó takovó velkó króšku Bučovice VY; takovú dłúhu čuňu to má Černotín PR 2 zejm. mor expr. obličej, popř. jeho část s nosem a ústy: dé mo po čoňi! Zakřany BO; samosebó sme se bále, že nám negdo dá po čuňi Suchý BK; vona na ňé bla dck sprostá, řikala, že m dá přes čň třeba Zábřeh SU; aď nedostaneš nekeró po čňi Přemyslovice PV; mazaj to uďeat, lebo ťi jednu lépnu po čuňi Lanžhot BV; pořád má čuňu opuchlú Čejkovice HO; dał mu jih na čuňu nepočítaních Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; dej pokoj, lebo dostaneš přes čuňu! Kostelany nad Moravou UH; má čuňu zašmúranú Rožnov pod Radhoštěm VS; daj mu po čuňi Štítina OP; budz’ uš poc’ichy, lebo c’i dum po čuňi Raškovice FM; čuňa Nymburk NB, Volduchy RO, Dačice JH 3 expr. mluvka, žvanil: to je taková čuňa, furt mluví, ale práca po ňem viďet néňi Smrk TR; čuňa Hlučínsko 4 expr. drzý, hubatý člověk: vodmlouvá, je to čuňa Dačice JH; čuňa Budeč JH, Hlučínsko
● čuňák má velkou čuňu Jemnice TR – o drzém, hubatém člověku; on tú čuňu nezavře Hluk UH – mluví bez přestání; zavři tú čuňu! Jalubí UH, drš čuňu! Frenštátsko – mlč!; má čuňu nevymáchanú Pozlovice ZL – mluví nevybíravě; otvírá si na ňeho čuňu jak pastéř Slavkov VY – mluví s ním neuctivě, drze mu odmlouvá
→  čuňka f. (čoňka) expr. dem. k 3: já ťi to čoňko hotřo Zakřany BO
● mele čoňkó Zakřany BO – mluví bez přestání
→  čunisko n. (čuňisko) augm. k 2: dáł mu po tem čuňisku, až zleťéł na zem Liptál VS
PSJČ; SSJČ
Kl

čuně n. (čuňe, čuňa)
1 vepř; mládě prasete domácího, sele: pamatuju u náz na Blatech veselku, kerá se rozbila vo čuňe nebo vo dojnou krávu Blata; to čuňe pjekňe žere a klóstne Bučovice VY; čuňe Hlinsko CR, Smilkov BN, Stachy PT; čuňa Pozlovice ZL 2 expr. ušpiněný člověk; člověk, který něco zašpinil: kerí čuňe mňe tu přešlo f šútech po vomitim? Loužnice JN; Franto, si ti ale čuňe, hnet se bjež umit Slavkov u Brna VY; čuňe Radčice JN, Budkov PT, Kadov ZR; čuňa Lhota u Vsetína VS
● sež zmazanej jako čuňe Radčice JN – velmi umazaný; zlejou se jako čuňata Radčice JN – velmi se opijí
→  čuňacko n. (čuňacko, čuňacku) expr. dem. k 1: mosým neco dať takéj temu čuňacku Lhota u Vsetína VS; čuňacku Žďár BK; čuňacko Uherský Brod UH, Pozlovice ZL   čuňátko n. (čuňátko, čunátko) 1 dem. k 1: čuňátko Hrachoviště JH; čunátko Vanovice BK 2 expr. dem. k 2: ti čunátko! Vanovice BK
● diš muší ďelat, tak nemúže íst jako to čuňátko Hrachoviště JH
PSJČ; SSJČ; ČJA 3, 209 (vepř); ČJA 3, 213 (sele)
Kl