SNČJ
čuňák m. (čuňák, čoňák, čňák, čunák)
1 zvířecí čenich: čuňák Boskovicko, Vlkoš HO; čunák Valašsko 2 expr. obličej, popř. jeho část s nosem a ústy: dal m jedn po čňák Senice na Hané OL (Odrlice) 3 expr. polibek: koliks jí dál čuňákú? Brněnsko; dala mňe čoňáka Brněnsko 4 expr. drzý, hubatý člověk: čuňák má velkou čuňu Jemnice TR
SSJČ
Kl