čuně n. (čuňe, čuňa)
1 vepř; mládě prasete domácího, sele: pamatuju u náz na Blatech veselku, kerá se rozbila vo čuňe nebo vo dojnou krávu Blata; to čuňe pjekňe žere a klóstne Bučovice VY; čuňe Hlinsko CR, Smilkov BN, Stachy PT; čuňa Pozlovice ZL 2 expr. ušpiněný člověk; člověk, který něco zašpinil: kerí čuňe mňe tu přešlo f šútech po vomitim? Loužnice JN; Franto, si ti ale čuňe, hnet se bjež umit Slavkov u Brna VY; čuňe Radčice JN, Budkov PT, Kadov ZR; čuňa Lhota u Vsetína VS
● sež zmazanej jako čuňe Radčice JN – velmi umazaný; zlejou se jako čuňata Radčice JN – velmi se opijí
→  čuňacko n. (čuňacko, čuňacku) expr. dem. k 1: mosým neco dať takéj temu čuňacku Lhota u Vsetína VS; čuňacku Žďár BK; čuňacko Uherský Brod UH, Pozlovice ZL   čuňátko n. (čuňátko, čunátko) 1 dem. k 1: čuňátko Hrachoviště JH; čunátko Vanovice BK 2 expr. dem. k 2: ti čunátko! Vanovice BK
● diš muší ďelat, tak nemúže íst jako to čuňátko Hrachoviště JH
PSJČ; SSJČ; ČJA 3, 209 (vepř); ČJA 3, 213 (sele)
Kl