SNČJ
čurák I m. (čurák, čurak, čúrák)
1 cúz expr. mužský pohlavní úd: vono ťe ňeco kousne do čuráka, diž budež bes plavek Úlibice JC; von má velkího čuráka Paseky PI; zapňi si gaťe, ať ťi nevilízá čurák Bučovice VY; tam už džečy ňebudže, hnet prvňi rog vojny był raňeny do čuraka Březová OP; čúrák Nemyslovice MB, Přeštice PM, Třešť JI; čurák Moravské Budějovice TR, Kobylí BV, Valašsko; čurak Ostravsko 2 expr. nočník: čurák Nová Ves u Chotěboře HB 3 nadávka: to sou čúrácí Česká Kubice DO; ti čuráku! Moravské Budějovice TR; čurák Lípa nad Orlicí RK
● čurák mu stojí jak mrkef Vranov BN – vzpřímeně; stojí jak čurák Vanovice BK – okouní, zevluje
→ dem. čuráček v. t.
Kl