čurat nedok. (čurat, čorat, čúrat, čurať, čurač, čúrať)
1 cúz vypouštět moč, močit, zprav. o dětech: Paličku, honem na nočňiček čurať! Radčice JN; ten králik začal čurať a mňeli starost, abi je nepočural Vysoké nad Jizerou SM (Sklenařice); malí ďeťi čúraji Říčany PY; chce se mu čurat Paseky PI; te sceš čurat, malé, veť? Láz TR; ďiťe čurá Náklo OL; chce sa ňe hrozňe čúrať Liptál VS; sedňi na kakádž a čurej Kelč VS; šeł kajsyg na bok, mušeł čurac’ Bílovec NJ (Lubojaty); čúrat Miletín JC, Louny LN, Ledeč nad Sázavou HB; čurat Volduchy RO, Kobylí BV; čorat Nové Syrovice TR, Žďárná BK; čúrať Valašsko 2 expr. téct slabě, tenkým proudem: tak to slabje čurá, to je vječnosť Nové Syrovice TR
PSJČ; SSJČ
Kl