čít nedok. (čít, čit, čout, čot, čt, čut, čouť, čuť, čuc’, čuć, čuč, čuc)
1 vnímat smysly a čichem: já sem to čul Chvojenec PA; dobře sem to čul Nové Strašecí RA; musíte to fšeckí čout Havlíčkův Brod HB; já ňeco čul Telč JI; psék čl zajócha Boskovicko; čješ tuď neco? Malé Hradisko PV; ňidz nečj, mám slnó rim Litovelsko; čl jakés smrat Náklo OL; enem f s’iňi čuli pekełny smrat, bo to był čert Litultovice OP; p’es cośi čuje, bo už hyrči Ostrava OV (Heřmanice); čuju tu jakus’i zhoraňinu Raškovice FM; čujym cośika dobrego Třinec FM; čut Červený Kostelec NA (Lhota za Červeným Kostelcem), Rožďalovice NB, Ostrožská Nová Ves UH (Chylice); čout Manětín PM, Kardašova Řečice JH b též neos. sluchem: ten zlosťiprt je dneska sťicha, aňi ho neňi čout Jasenná NA; aňi čoud ho nebilo Lípa nad Orlicí RK; neňí tam žáního čit Kladsko; aňi čit je tam nebilo Neveklov BN; čul zvoňit Zábřežsko; neňi ho ňigde čt Litovelsko; aňi nedutaj, neh náz nečuje! Lanžhot BV; nečuje na jedno ucho Blatnička HO; je daleko čut Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; zvoříňá, až je ho čud aš ke škole Mistřice UH; néňi čud aňi słova Pozlovice ZL; je ťicho, že je čuď zvony zvóňiť Vsetín VS; ja ňidz ňečuju Studénka NJ; ňevidžeł a ňečuł žadneho Kyjovice OP; v’idžim dobře, čujym dobře Návsí FM 2 též neos. být cítit, páchnout: to maso začéná bt čt Litovel OL (Víska); je tu cosi čut, tajak smrat Blatnička HO; ten chléb je čut petrolínem Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; je ho čuc, už je kelko dňí zabití Starý Hrozenkov UH; je tu čud jakýsi smrat Pozlovice ZL; je ho čuť chlévem Valašsko; je z ňeho čudz’ gořałka Ostrava OV (Hrabová); čuč tu spaleňinu Studénka NJ; muku čuc’ stuchlinum Branice POLSKO; umžyti juš tšy dňi ležy, až ho čuc’, čas s ňim do zym’e Baborów POLSKO 3 dovídat se, vědět též neos. dovídat se, vědět: ňidz nového nečul Zábřežsko; mi to enom čujem z vikádáňá Lanžhot BV; je čut po ďeďiňe Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; to enom sem čuł od roďičú mojich Bojkovice UH (Přečkovice); čuł sem, že sa jedna chistała na Hostínek Uherskohradišťsko; čuła sem, že se bude žeňit Pozlovice ZL 4 mít tělesné pocity něčeho: nečul ruku Zábřeh SU; prsty sem m’éł tag zmrzłé, že sem si jih už aňi nečúł Valašsko; ja ňečuju žadny bol Studénka NJ; dyď ja už ňečuju ruk Kravaře OP; prajeli zmy se, eli tež budže čuč, jag ho budžem do dřevjanej nohy pichač Hrabyně OP; uš čuł na řbeče paleňi Dolní Lhota OP; čujym po sob’e, žeh je słabo Rychvald KA 5 podvědomě, bezděčně vnímat; konat bez plného uvědomění: to je ten ptak, co ich přyvołava, jag un čuje, že ten ptag leta, že lečy, un to z daleka čuje Hlučín OP; jak Šimel čuł, že ma osym vozuv zapnute, tag už jeł bes kazovaňa Ostrava OV (Antošovice); vidz’iš, koňe uš to čuju, že se bliži buřka a povicher! Ostravsko 6 tušit, předvídat, předpokládat: Mařena furt má ďiní sni, prej jako bi čula ňákí nešťesťí we sjeťe, jen newí, gde a gdi Radčice JN; ňidz dobrího f tom nečuju Vysoké Mýto UO; ti ňeco čuješ, žes takovej neklidnej? Nemyslovice MB; to voňi asi museli ňeco čout, že se votamtať tak richle stáhli Kladno KL; čuje f tom ňeco nekalího Plzeň PM; voňi uš čuli, že ten kúň je hastrman Světnov ZR; čj f tem podras Malé Hradisko PV; žádné ňic ešče nevjeďel, ale taťíčeg jž neco čl Přemyslovice PV; von cosi čuje, že se na ňeho chistám, a proto k nám nende Slavkovsko-Bučovicko; neco čú, že osta doma Vnorovy HO; cosy, myslim, čuje Kelečsko; ona cošy čuje ňedobreho Studénka NJ; ten by se vam strac’ił jako dym, dyby čuł, že se naňho pas’c’ chysta Brušperk FM; čít Třebívlice LT (Staré) 7 mít v úmyslu, zamýšlet: to bich rád vjeďel, na co ten zase čuje Zlatá Koruna CK (Plešovice) 8 cítit se vinen: gdiš sa v ňičem nečujem, nebojím sa Strání UH 9 snést, strpět, vystát: nemohla jí aňi čut Mysletín PE; nemúžu ho aňi čout Sněžné ZR (Krátká); nemúžu ťe aňi čut Svojanov SY (Starý Svojanov); von dobře vi, že ho čut nemužo, ale přileze sem zas Nové Syrovice TR; nemúžo jé aňi čot Blanensko; já ho nemožu čut, že je tak pitomé Slavkovsko-Bučovicko; já takovi harabózi nemuž aňi čt Litovelsko; náž Janeg nemože gořáłku aňi čut Blatnička HO; nemožu téj robi aňi čut Mistřice UH; ťí dvá sa nemožú aňi čuť Vsetínsko; ja ho aňi čudž ňemožu Studénka NJ 10 upozornění, zdůraznění; poslyš, pohleď: čuj, tu je vajco potučené Javorník HO; ti, čuješ, Vojto, bjež nám tú kozu vikopat, mi si navaríme teho mida Radějov HO; Jozo, čuješ, skodž do maštale a daj koňom Mistřice UH; čuj, Tonku, donez ňe v’idły Vsetínsko; čuješ, Francku, pújdeme na muzigu Velké Karlovice VS; čuješ! Kelečsko; čujťe Frenštátsko
● čuju f tom jakúsi čertovinu Blatnička HO – nedůvěřuji tomu; to sme čuli anďelíčkú spívat Lanžhot BV – velmi to bolelo; čuje nečuja Drslavice VY – poslouchá, ale předstírá, že neslyší, aby nemusel reagovat; dává se čut Svatobořice HO – oznamuje se; gdo se f čim čuje, sam se domacuje Slezsko – každý sám ví, čím se provinil; čiš, gorolu, bo če čudž gřibam’i! Bukovec FM – páchneš
→  číjat nedok. (čújat, čujať ) 1 nás. k 1: čujať Valašsko 2 nás. k 3a: to nebio spješéj čújat, abi ogara roďičú neposúchá Mistřice UH   čijávat nedok. (čujávat, čujávať) nás. k 3a: to sem čujávała od babi nebohej Mináríkovej, aj ot tetki Bjeti sem to čujávała Javorník HO; čujávali zme to ot stařenki Mistřice UH; čujávať Valašsko
● gdo za dveřima čúhá, sám o sobje čújá Mistřice UH – získává-li někdo informace potají, může se přitom dovědět něco nečekaného o sobě
PSJČ; SSJČ; ČJA 1, 46/222.7 (slyšet)
Km

čuč I m. (čuč)
dudlík: čuč Vysoké nad Jizerou SM
Ši

čuč II interj. (čuč)
1 expr. vyjadřuje vybídnutí ke klidu, tichu: čuč Prostějovsko; čuč, babo Kelečsko 2 ▲ slovo s rytmickou funkcí: jedno, dvoko, trogo, čtvero, págo lágo, hičman čičman, čaraga čuč Ratíškovice HO – rozpočítadlo
Ši