čvaňha m. (čvaňha)
1 zejm. střč expr. mluvka, žvanil: ten náš čvaňha se zas ňegde začvaňhal Nemyslovice MB; to je čvaňha Kolešovice RA; snad bis takovího čvaňhu poslouchal! Kladno KL; ten čvaňha fšecko sčvaňhal Plzeň PM; čvaňha Rakovník RA, Nymburk NB; ◘ dibi von jenom nebil takovej čvaňha učvaňhanej! Kladno KL 2 expr. kdo namáhavě chodí: čvaňha Prostějov PV
Př