čurík I m. (čurík, čulík, čuřík)
1 zejm. jzč vepř: náš čuríg bere hodňe na sebe Přívětice RO; viďíš tándle čuríka? Mrákov DO; vibjehl nám s chlífku čurík Sušice KT; zabili sme čuríka Lažiště PT; naše čuríki sou letos pjekní Zábrdí PT; čuřík Hvozd PM, Soběnov CK; čurik Netolice PT; čurík Doudlebsko; čulík Ponědraž JH 2 expr. pohlavní úd malého chlapce: čurík Žimutice CB (Krakovčice)
→  čuríček I m. (čuríček) dem. k 1: tándle, koukňi, to je jich, čuríčkú, ti umí bjehat Mrákov DO; čuríček Doudlebsko
ČJA 3, 209 (vepř)
Kl