SNČJ
čedič m. (čeďič, čaďič)
šedá až černá vyvřelá hornina: tlukaři ten čaďič tloukli Rovensko pod Troskami SM; čaďič je tvrdej kámen Pecka JC; ten čeďič šel votať až do Belgije, do Ňemecka, do Rakouska, do Vídňe, tam sou celí ulice s toho dlažebňího kamene Vinařice KL; čeďič Turnov SM
PSJČ; SSJČ