SNČJ
čumec m. (čumec)
1 expr. obličej, popř. jeho část s nosem a ústy: dostal asi přes čumec, podruhi tam nešel Loužnice JN; ňákou přes čumedz bis nechťel? Nečín PB 2 expr. nos: má čumec vot piťi červenej, že bi se vod ňej sərka zňala Bozkov SM; čumec Karlovice SM (Svatoňovice) 3 zvířecí čenich: čumec Karlovice SM (Svatoňovice); psí čumec Rovensko pod Troskami SM (Blatec) 4 expr. cíp košile čouhající vzadu z rozparku zejména dětských kalhot: zaďelej si ten čumec, k čemu vipadáš! Poniklá SM; čumec Horní Branná SM, Broumov NA
● poť jísť, uš to budeš miť jak psí čumec Držkov JN – studené; dostal přes čumec Lípa nad Orlicí RK – odbyli ho
Kl