čáka I f. (čáka, čaka)
čes, mor očekávání, naděje; příležitost: uš tag dlouho pərší a pořát neňí čaka na lepčí čas Vysoké nad Jizerou SM; vona mu jennou k tomu dala modz dobrou čaku Jilemnice SM; kam de umellej, to je jistá čaka, že tam ňehdo umře Benecko SM (Mrklov); to sem ešťe mňel čáku, že mňe páňi uďelaji obrštajgrem Příbram PB; má čáku Plzeň PM; na dišt néňi žádná čaka Nové Syrovice TR; máme čak, že Vojta přnde z vojn Vanovice BK; néňi čaka na lepši Boskovicko; a čáka na prác nebla Lipová PV (Hrochov); letos je, pane, špatná čáka na herteple Slavkovsko-Bučovicko; má velekó čako na véhro Prostějov PV; už nemá čáki na vdaj Uherskohradišťsko; čáka Žatec LN, Kobylí BV; čaka Polnička ZR, Blatnička HO; špatná čaka Prostějov PV
PSJČ; SSJČ
Go