čumil m. (čumil, čmil)
1 zejm. čes expr. zvědavec, zevloun: a ťech čumilu, co se sejde wo swarbje, celá skorem wes Radčice JN; budou tam čumilove Louny LN; čumilove vokukujou Hořovice BE; vo svarbje bila plná síň čumilú Nemyslovice MB; kerá nevjesta dá čumilúm vo svadbje málo, huteče pag vod muže Mrákov DO; čumilove choďi vokukovad hospodu, gde je svadba Zálezly PT; házeli se koláče z vozú čumilum Blata; čmilu se nande dcki dosť Lipová PV (Hrochov) 2 expr. čes lenoch, povaleč: to je starej čumil, ten se jen tak flákat a na fšecko tejden čumňet Paseky PI; čumil Proseč pod Ještědem LB, Telč JI, Žďárec ZR; čumilove Raná CR, Říčany PY 3 expr. pes: čumil Hlinsko CR
→  čumilka f. (čumilka) přechýl. k 1: čumilka Mrákov DO
PSJČ; SSJČ
Kl