dlab m. (dlab, dłab), dlaba f. (dłaba, daba)
1 do dřeva vydlabaný otvor nebo rýha a cúz kam zapadá čep při spojování dřevěných částí: ďeropádž ďelá dlabi Nový Bydžov HK; f krajňich kládáh bili dlabi, říkali jim žábi Lípa nad Orlicí RK; nechce to tam držet, má to slabí dlabi Kladsko; f kleči je dlap pro násadu jz. Čechy; budú ďeład dłabi pro krovi Velká nad Veličkou HO; krov býł zesaďený dłabama a spantovaný kramlama Luhačovicko; na jednom trámu sa uďełáł čep, kerý sa dáł do toho dłabu, a tým se to spojiło Valašské Klobouky ZL; dłaba sa vidłubała do dřeva vých. Morava; dlap Říčany PY; čepoví dláto na ďeláňí dlabú Čáslav KH; daba Mistřice UH b v soše kvůli zamezení následného praskání dřeva: gdiž viďíte f kostelích ti velkí sochi, tak abi to nepraskalo, ďelaj se do toho dlabi Svojanov SY 2 část vozu: dłaba Pozlovice ZL 3 truhl. nástroj k dlabání, dláto: dlap Vysoké Mýto UO
→  dlábek m. (dlábek) dem. k dlab 3: potom to vidláp takovím zasejc kulatím dlápkem Drážov ST; dlábek stř. Morava   dlabka f. (dłapka) dem. k dlaba 1a: chyď ňe tú strunu a toš tady ju daj do tej dłapky Nedašov ZL
PSJČ; SSJČ
Či