česák m. (česák)
1 nástroj a na čištění srsti dobytka, hřebelec: choďili zme sa ďívat, jak tata česákem krávy čisťili Nedašov ZL; česák Nový Bydžov HK, Břeclavsko, Luhačovicko b na česání lnu nebo konopí: spoťírané len se ochlje na ochl, na vochli vičeše a pačísá na pačísce, česáku stř. Morava; len se pak češe na česáku Velké Karlovice VS (Malé Karlovice); česák Luhačovicko, Valašsko c na česání ovoce: dřevjené vidlički na trháňí ovoce sou trháki, česáki Budeč JH; česák Kelečsko d na trhání borůvek, popř. jahod: já mám rač jahodi trhaní h ruce. Wot česáku sou moc womatení Radčice JN; mami, ďeťi prej zas choďej na jahodi, že ňich je we Stránce plno a že sou i na česák! Radčice JN 2 koš na česání ovoce: česák Semily SM, Nový Bydžov HK 3 kdo česá chmel: česák Labskoroudnicko
→ dem. česáček v. t.
ČJA 3, 197 (hřebelec)
Hb