dlaha f. (dlaha, dłaha, dláha)
1 plochý čtyřúhelníkový kus dřeva, deska, kláda a zejm. svč dřevěný trámek v podlaze stání: dlahi bili podlahoví trámce f prasečích chlífkách Lípa nad Orlicí RK; mi máme f chlívje betón pod dláhama Náchodsko; f chlívje sou položení dláhi Kladsko; dláha Jílovice RK; dłaha Luhačovicko b deska, kláda vůbec: votipki se hoďili do mokřini a přez ňe se hoďili dláhi Lípa nad Orlicí RK 2 ližina k přepravě břemen: dłaha Luhačovicko 3 deska na zlomeninu, zprav. dřevěná: no tak mňe dali sádrovou dlahu, nohu zafáčovali, a že berle Podkrkonoší; dali mu nohu do dlach Lípa nad Orlicí RK; je p’ekňe doráňaný, na levéj ruce má dłahu Lhota u Vsetína VS; dłaha Luhačovicko 4 velký kámen: prásk po ňem dláhou Náchodsko
PSJČ; SSJČ; ČJA 3, 86 (dřevěný trámek v podlaze stání)
Či