čuník m. (čuňík, čuňik)
1 čes, střm vepř; mládě prasete domácího, sele: chovali si čuňika Lípa nad Orlicí RK; zabíjel se čuňík, metrákovej Volduchy RO; picnout čuňíka Doudlebsko; čuňík Sušice KT, Polná JI (Hrbov), Lažany BK; čuňik Cidlina TR, Chromeč SU, Přerov PR (Vinary) 2 expr. umazané, ušpiněné dítě: co to přišlo za čuňika? Hibaj se vomejť! Loužnice JN; čuňík Hořovice BE
PSJČ; SSJČ; ČJA 3, 209 (vepř); ČJA 3, 213 (sele)
Kl