čeládka f. (čelátka, čelatka)
1 čes, mor osoby zaměstnané v zemědělství za mzdu, stravu a byt, čeleď: v líťe je vo čelátku zle Chodsko; tam u tich Vomáčku maji tu čelátku moc šikovnou! Paseky PI; čelátka se tag horempádem k Vojtovi nebrala do službi Čechy; hu ňich, to se musi řict, na čelátko drželi Nové Syrovice TR; prv bejvało u sedlákou vjec čelátky Kelečsko; čelátka Svratouch CR, Sedlčany PB, Čejkovice HO; čelátka na statku Lípa nad Orlicí RK 2 expr. sebranka, darebáci: má ten pámbu šelijakou ďinou čelátku! Náchodsko; f tich Smrkoucíh bejvávala pjekná čelátka! Paseky PI; to je, pane, čelátka! Nové Syrovice TR; to je čelátka nedobrá Kelečsko; čelatka Proseč pod Ještědem LB (Javorník); čelátka Mrákotín JI
PSJČ; SSJČ; ČJA 3, 5 (čeleď)
Go