čeledín m. (čeleďín, čeleďin, čeledz’in, čeladźin)
1 cúz pomocník zaměstnaný v zemědělství za mzdu, stravu a byt, pacholek: taki sme mohli mit uš pořádního čeleďína Úlibice JC; čeleďín mňel na starosťi koňe Hlinsko; mejvali zme aj dva čeleďíny Kelečsko; čeleďin Karlovice SM (Svatoňovice), Konice PV; čeleďín Sedlčany PB, Chodsko, Zubří VS; náš čeleďín Břeclavsko; čeledz’in Ostravsko; čeladźin Karviná KA (Louky) 2 část. mor, část. slez výrostek; svobodný mladý muž: sus’eduf čeledz’in vam zaškrła za vašu Agnešu Pstruží FM; ňestaraj se, Juro, tfuj čeleďin f tym može spłahať tři roky Frýdlant nad Ostravicí FM; čeleďín Vlkoš HO, Uherské Hradiště UH; składany čeleďin Frýdlant nad Ostravicí FM; ▲ fčil sa na mňa ludé ptajú a ďefčátka zdovídajú, čí sem já čeleďín Hodonínsko – část písně 3 část. mor, část. slez expr. darebák, nezbeda: no, ty sy ňe p’ekný čeleďín! Vsetínsko; ty sy mi pjeknej čeleďín! Kelečsko; to je čeleďín! Morava; čeleďin Rájec SU; mrchaví čeleďín Mistřice UH; čeledz’in Ostrava OV
→  čeledínka f. (čeleďinka) přechýl. k 1: ta čeleďinka bila ňáko umračená Kladsko
PSJČ; SSJČ; ČJA 3, 6 (čeledín)
Go