blaho I n. (blaho, błaho)
1 blaženost, rozkoš: to blaho, aš si dám doma nohi na drnoš! Wot tancowáňi je uš kale necejťim, ale užili si nožički, že? Radčice JN; błaho Valašsko 2 blahobyt: błaho Valašsko
● ten nat ťim úplňe slintal blahem Vranov BE (Bezděkov) – byl nadšen; błaho do řyťi ňikemu necpi Valašsko – nevnucuj se radou a pomocí
PSJČ; SSJČ
Ko