dělnický adj. (ďelňickej, ďelňické, ďelňíckí)
1 vztahující se k dělníkům: bil to ďelňickej bál, bilo tam moc veselo Paseky nad Jizerou SM; vachmajster mňe posílá, že máte jíť rospusťiď ďelňickou schúzi Jilemnice SM; ve fšech teh ďelňickejch roďináh žánej z ďeťi si nedovolil taťinkoj a mamince tikat Hradec Králové HK; tadi bila ďelňická hospoda, tadi sme choďili šedesát let na schúze Vinařice KL; voňi bili ďelňickí hlítki, viďeli, že de baba na uhlí, tak ji nechali Pchery KL (Humny); ďelňíckí lut Blatnička HO; ◘ jak je tollencto možní, že takle vokrádaj ďelňickou třídu Držkov JN; ďelňické lzd má každé Cholina OL – dělnický průkaz; ďelňické léstek Prostějov PV – vlaková nebo autobusová jízdenka pro dělníky 2 včel. vztahující se ke včele dělnici: buňki ďelňickí sou menči neš trupčina Loužnice JN – v nichž se z vajíček vyvíjejí včely dělnice; matka klade hlavňe ze začátku ďelňickí plodi Olešnice BK – vajíčka, z nichž se vyvinou včely dělnice
PSJČ; SSJČ; SPJČ
Km