dělný adj. (ďelní, ďelnej, ďelnij, ďelné, ďelný)
1 pracující: von bil ďelnej človjek Lípa nad Orlicí RK; tenkrád bili zviklí páňíci na ďelnej lid řvát Staňkov JH; ďelnej lit Plzeň PM; ďelní lut Blatnička HO 2 čes, mor pracovitý, výkonný: je ďelná, ta se na mezi uživí Lípa nad Orlicí RK; Kuba je človjeg ďelnij Chodsko; on sice pracoval dost, on bil ďelnej človjek, ale zase šechno probjil Doudleby CB; to je tuze ďelná ženská, tá si aňi na chfilku neotpočine Slavkovsko-Bučovicko; bila tuze pracovitá, ďelná, jak mi povdáme Kobylí BV; Francka je ďelná roba Blatnička HO; je to ropka hodná, ďelná, záhončlivá a pobožná Brumov-Bylnice ZL; šag Vałašy byli odedávna ďelňí ludé Vsetín VS; vzał sy ďelnou robu Kelečsko; ďelná žencká Lípa nad Orlicí RK; ďelnej Křivoklát RA, Zlonice KL, Ledeč nad Sázavou HB; ďelné Vanovice BK; ďelní chłap Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; ďelný čłov’ek Vsetínsko 3 ◘ (o dnu) všední, pracovní: ďelnej den Litomyšl SY; ďelní deň Blatnička HO
PSJČ; SSJČ
Km