dělo n. (ďelo, ďeło)
1 palná zbraň velké ráže, střílející do značné dálky: diž bilo polenne, tak taji ňegde stříleli z ďela a fšechni zvoni zvoňili Železný Brod JN (Jirkov); máme dobri ďela a trefovad m kanoniři mime Prostějovsko; to dcki veteráňi bóchajó z ďela Loučka OL; aš tam našy dostali ďeła, toš se pofstalcy rozuťíkali Horní Těšice PR; słyšeli zme střejlaď z ďeł na Zbrašovje Kelečsko; fšecky zvony zrekvirovali na dz’eła Ostrava OV (Polanka nad Odrou); ďelo Tišnovsko, Blatnička HO, Kostelany nad Moravou UH 2 dětská hračka napodobující palnou zbraň: praki a prakoví ďela nebo ti karbitoví, na karbit Dolní Kalná TU 3 ◘ zařízení k hašení požárů, lafetová proudnice: dnes mslim majó pořádni ruski auto s cisternó a snať aji z vodňim ďelem Suchý BK
● diť ti seš taki jag ďelo Telč JI – tlustý; přitáh z hospodi jag ďelo Loužnice JN – velmi opilý; spúsob’í ránu jak spravedlivé ďeło Zádveřice-Raková ZL (Zádveřice) – silnou ránu, ran bl jag z ďela Suchý BK – silné rány; pod dochnou cosi houkło, tag jag bi z małého ďeła střelił Nedakonice UH – ozval se hlasitý pšouk
PSJČ; SSJČ; SPJČ
Km