SNČJ
ďumba m., f. (ďumba)
1 kdo se nimrá v jídle: ďumbá se s ťim, to je ďumba Nemyslovice MB; ďumba Jaroměř NA, Nahořany NA, Solnice RK (Ještětice) 2 kdo pomalu pracuje: na práci to je takovej ďinej ďumba Bohdašín RK; ten ďumba nám toho moc nepomuže Nemyslovice MB 3 přemýšlivý člověk: ďumba Nasavrky CR