čelist I m. (čeluść), čelist II f. (čelist, čelisť, čelusť, čelus’c’, čeluść, čelušč), čelistě n. plt. (čelusťe, čelusce, čelusťa, čelúsťe)
1 cúz obličejová kost, v níž jsou uloženy zuby: má visedlou spodňí čelist Litomyšl SY; Matóšovi se rosklepala spodňí čelizd rosčileňím Náklo OL; na přetku mňel ve vrchňí čelisťi vlevo ňekolig zubú viraženích Věrovany OL; od zuba mi trne cełá čelusť Kelečsko; bola mje od zubuf čelus’c’e Ostrava OV (Hrabová); čelist Čáslav KH, Žďár PI (Žďárské Chalupy); čelisť Uherské Hradiště UH; čelusť Mistřice UH 2 vm, slez otvor do pece, zprav. chlebové; dymník, sopouch: dyš sa pékł chleba, toš sa úplňe k čelusťám dávały małé bochánky Nedašov ZL; čelusťama sa dáváł chleba do pece a pékł sa tam aj potpłameňák Valašské Klobouky ZL; to sa dávało za čelusťe Velké Karlovice VS; čeluśća sum zaśv’iňune, špatňe gore Třanovice FM; čelusťa Radotín PR, Prostřední Bečva VS, Kelečsko; čelusce Žítková UH; čelisť Žarošice HO, Vřesovice HO; čelusťi Zubří VS; čelúsťe vých. Morava; čeluščy Opavsko; čelusť Kozlovice FM; čelus’c’i Staříč FM 3 topeniště pece: přiłuž dřeva do čeluśća Petřvald KA; čelist Turnovsko; čeluščy Hradec nad Moravicí OP (Domoradovice), Štítina OP; čelušči Dolní Lomná FM, Bukovec FM 4 součást zařízení k sevření něčeho: do sklíčidla, kerí má štiri čelisťi, se to takle uchitne Vysoké Mýto UO; na ňe se dal našróbovad brusle na kliček, kerém se htahoval takovi čelisťi na závitech Suchý BK
PSJČ; SSJČ
Go