čelit nedok. (čelit, čeliť)
1 část. svč vadit, překážet: čelí mňe jen jedno, že náš táta se dərží starejh zviku jako helvetská víra Vysoké nad Jizerou SM; tuze se jí nechťelo, čelilo jí, že bich mňel zústat sám doma Benecko SM (Horní Štěpanice); čelí mňe to před barákem Bozkov SM 2 vyvíjet úsilí, snažit se: já sem enom o to čelí, abi sa to dobře provédo Mistřice UH 3 upírat zrak, hledět, dívat se: čelí na mje, abyh mu neco dáł Kelečsko 4 vor. narazit předním vorem: abi nečelil do břehu Lípa nad Orlicí RK; čelit Praha PH
● mi čelili, jako diž hrom bací stř. Čechy – silně jsme vorem narazili
Go