čutora f. (čutora, čutera, čutyra)
1 nádoba na pití, zprav. plochá a okrouhlá a dřevěná, zprav. pastýřská: pleskaté čutory Ratiboř VS; čutora Valašsko; čutera Valašsko b plechová polní: wojáci tag řikaj tí flášťičce, co si nosej s piťim na pochodi. Jennu čutoru si donez domu na památku Radčice JN; von diš uš nemňel co pít, tag hoďil tu čutoru na kolej a mašina mu jí rozjela na placku Kladno KL; čutora Velké Bílovice BV, Mistřice UH c skleněná opletená: čutora Břeclavsko d expr. láhev vůbec: čutera Karlovice SM (Svatoňovice); čutora Praha PH 2 plechová bandaska: tak já nesla čutoru na tu polifku, co tam dávali, a vona zaťim už žádná nebila Kladno KL 3 hliněný džbán s úzkým hrdlem: to bili takoví čutori hliňení, vono to bilo ťeškí, diš sme sebou zinkli, čutora praskla Tanvald JN (Šumburk nad Desnou) 4 horn. nádoba na olej: čutera Kladno KL 5 expr. rozpáraný pytel, opatřený dvěma latěmi a naplněný senem pro krmení koní: čutera Říčany PY 6 expr. žena: jenomže vona je taková neheská čutora Kladno KL; no to je pjekná čutora! Kladno KL (Kročehlavy)
→  čuterka f. (čuterka) 1 dem. k 3: čuterka Nečín PB (Žebrák) 2 dem. k 4: koupil sem si klempernu, čuterku na volej a šel sem na šachtu Kladno KL
PSJČ; SSJČ
Kl