denglík m. (denglík, denglik, dendlík, dendlik)
část. svč sklář. zařízení usnadňující broušení sklářských výrobků a kostka z dobytčího paznehtu užívaná při broušení skleněných korálků: jehli se fsazovali do dendlíkú Zásada JN; broušeňi se zlepšilo vinalezeňim dendlikú Železnobrodsko; brusič na jednom dengliku brousil, pomocňik mu zaťim na druhej denglik nalíkal čpulata, to bilo broušeňi na dva dengliki Semily SM b dřevěná tyčinka, na kterou se při broušení navlékají skleněné kroužky: při broušeňi na drátech se uďálo víc neš na motačkách a na dendlíkách Pěnčín JN (Alšovice); denglíku se taki řikalo tičkrle Loužnice JN; denglig bil ze dřeva Semily SM
Km