dloubnout dok. (dloubnout, dloubnouť, dlóbnót, dłubnuť, dłubnuč, dubnuc’, dloupnouť)
1 bodnout, rýpnout, šťouchnout: do fšeho jenom dloubne Roudnice nad Labem LT; jenom tag do teho hidla dlóbl Konice PV; enem do teho idła dłubnuł Studénka NJ; uš tam mus’e gdo do tyh minuv dubnuc’ Krzanowice POLSKO; dloubnouť pod lopatki Vysoké nad Jizerou SM; dloupnouť pod žebra Karlovice SM (Svatoňovice) 2 dát ránu pěstí: dloubnout Budeč JH 3 zatnout zobák do něčeho, klovnout: dłubła mje kura Studénka NJ; dłubnuť Valašsko 4 expr. slovně napadnout: to ho tak ťím slovem dloup Česká Třebová UO; to sem do ňi zaz raz dłubła vých. Slezsko
● dloub ho pot paži Česká Třebová UO – slovně ho napadl
PSJČ; SSJČ
Či