bručoun m. (bručoun, brčón)
1 zejm. čes expr. bručivý člověk, mrzout: strejda, to holt je starej bručoun Paseky PI; von to je takovej starej bručoun, že uš s ňim ňic nejňi Kladno KL; brčón Prostějovsko 2 druh hudebního nástroje, fagot: bručoun Rožďalovice NB 3 zool. čmelák (Bombus): bručoun Doudlebsko 4 silný mráz: bručoun Rakovnicko
PSJČ; SSJČ
Ir