doskočit dok. (doskočit, doskočt, doskočyť, doskočyč, doskočič)
1 skokem se dostat, dospět: doskočím, diš tu nohu zhundám Chodsko; sotvaže doskočil na vús, koňe se začali spínat Žďár nad Sázavou ZR (Stržanov); to prý byli ťi duši, keři sa súďívali o to odorané pole, proto oňi tak choďili, a že raz otskočili a zas k sob’e doskočili a zaz ot sebe Nedašova Lhota ZL; hrávali zme sy také, gdo dál doskočý Kelečsko; my zaz ňemohli doskočydž na to křydło u młyna Ostrava OV (Hošťálkovice); doskočt Knínice u Boskovic BK; doskočič Jablunkov FM 2 rychle dojít, doběhnout: ženo, zavolé Fabíša, aď doskočé pro dva máze píva! Věrovany OL; doskodž mi pro tabák Kelečsko 3 expr. oplodnit: hřebec kobiu dobře doskočí Mistřice UH; ten ju dobře doskočíł, už je to na ňí viďet Kněžpole UH
PSJČ; SSJČ
Ko