bočnice f. (bočňice, bočňica, bučňica, bočňəca)
1 mor, část. slez postranice u selského vozu: straťíl z voza bočňicu Slavkovsko-Bučovicko; pro kłady do hor sa z bočňicama nejezďí Luhačovicko; dyš sa vozýł hnúj, zďełały sa z voza gréfy a dały sa tam bočňice Valašské Klobouky ZL; dokoła sú dv’e nebo štyry bočňice, to záležý ot typu voza Velké Karlovice VS; bučňica Blanensko; bočňəca Znojemsko; bočňica Prostějovsko, Ostrava OV (Heřmanice), Albrechtice KA 2 součást postroje tažného zvířete, pobočnice: bočňice Libotenice LT 3 vm náprsní kapsa: v bočňici nosí šrajtoflu aj hřebeň Luhačovicko; bočňica Jankovice KM, Blatnička HO
PSJČ; SSJČ; ČJA 3, 147 (bočnice u vozu); ČJA 3, 159 (pobočnice)
Šm