dosloužit dok. (dosloužit, doslóžit, doslóžt, dosłúžit, dosloužiť, dosłúžyť, dosłužič)
1 dokončit službu; přestat sloužit: já uš sem na štvrtím mísťe a nevim, esli tu ešťe dosloužim Kladno KL; službo sem nedoslóžíl Drahonín ZR; já tam musím doslóžit až do Vánoc Slavkovsko-Bučovicko; ešlpak ta vedléših ďifka doslóži až do Vánoc Prostějovsko; doslóžt Boskovicko; dosłúžit Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; dosłúžyť Valašsko; dosužič Jablunkov FM 2 postarat se o někoho až do konce jeho života: dosloužíl mu Mrákov DO; ešťe dobře, že sem tátovi sama dosloužila, bəlo bi mi to dnes líto, dibi mu bəli sloužili cizí ruce Chodsko; ◘ ten ťi tú chalupu prodá, jen gdiš mu a jeho žeňe dosloužíž do jejích smərťi Paseky nad Jizerou SM; a potom sem ňim voboum, ďedečkoj a babičce, dosloužila smrťi Rokytnice nad Jizerou SM; vona mu dosloužila k smrťi Přeštice PM 3 expr. ztratit svou užitečnost: tá sukňe ňe už dosloužila, musim ňi skasírovať Loužnice JN; ta chdera jabloň jž doslóžla, msiž j skácet Hluchov PV; fšecko má svoje, uš to dosłúžyło Liptál VS 4 expr. (o zvířeti) zhynout: náž Vořech už nám fčera dosloužil Jemnice TR
● jš tak t šat se mnó doslóžijó Prostějovsko – oblečení vydrží do mé smrti
PSJČ; SSJČ
Ko