ďáblův adj. (ďábluv, djabłúv, djabłuv, ďáblu, djabłovy)
1 k ďáblu se vztahující, ďáblovi patřící: je to jakése ďábłuv venáles Věrovany OL; to je vidač s teho djabłoveho proklinaňa Branka u Opavy OP; cełu cestu ih hruza opchodžyła, bo ešče słyšeli djabłuf křyk Dolní Lhota OP; ten pan mjeł zalonfrag a misto bud mjeł kopyta, ja, kopyta djabłove Ostrava OV (Hošťálkovice) 2 ◘ expr. neposedné dítě, uličník: to je ďáblu kluk Vanovice BK 3 ◘ bot. ďáblík bahenní (Calla palustris): djabłúf kořen Jakubčovice nad Odrou NJ; djabłuf kořeň Opavsko
Kl