co III konj. (co)
1 podřadicí a připojuje vedlejší věty časové; od té doby, v které; po celou dobu, po kterou: co se vožeňil, seká kalotu Radčice JN; co vostala sama, brala do patra bitňiki Bozkov SM; co sme vibírali u toho rezepantu, to nám víc nechťel dát neš korunu Kladno KL; co su živa, sou ti kříže pořát tak Dobroutov JI; co tak seďím, přešórá se ke mňe Studené Brno BM (Bystrc); co sme se sem nasťihoval, pořát to staveňi vopravjeme Lipová PV (Hrochov); co narážel hospotskí pivo, Chiťil si cpal fajfku Hluchov PV; toto sem ešče neviďel, co su na svjeťe Tištín PV; co já sem býł małý synek, tag moji roďiče ešče choďili f tých košulách Vysoké Pole ZL b ◘ jakmile: počkej, jen co se vráťi táta, ten ťi přistříhne brčka! Držkov JN; jen co mňe prsti šli, uš sem mušela škatulki ďelat Pec DO; jenom co to bde s krk, hneť se mňe levi Litovelsko c připojuje vedlejší věty zřetelové: co se téká teho životopisu, tož vám negdi přinesu s fári celé rodokmen Náklo OL d připojuje srovnávaný větný člen; jako: žádnej souset tu prácu neďál co já Rosička ZR; on dneská vtáči toli piva co Saďilék Litovelsko e uvádí doplňkové výrazy: co klučiska zme choďili v drlách Uherskohradišťsko; přišeł domu co vojak Frenštát pod Radhoštěm NJ; je tam co pacholek Frenštátsko; ▲ já si do ňí lehnu, co mrtvola budu Nová Paka JC (Pecka) 2 s nom. nebo akuz. substantiv značících časový nebo prostorový úsek vyjadřuje pravidelné opakování; každý: tak to šlo tejden co tejden pořád dokola Paseky nad Jizerou SM; co chvilo vocať negdo véde Rouchovany TR (Šemíkovice); dycky co třy mjesyce sy přynde pro vjecy Černotín PR; berťe ten prašek co hoďina Frenštát pod Radhoštěm NJ; deň co deň Valašsko; týdeň co týdeň Valašsko; co drug’i džiň Jablunkov FM – obden
PSJČ; SSJČ
Př