čepaň m., f. (čepaň), čepaně f. (čepaňe, čepaňa, čebaňa), čepaní n. (čepaňi)
1 též plt. část. mor, slez kuchyňská nádoba; soubor nádob, zejm. kuchyňských, nádobí: do té čepaňe vlezó aspoň štiri litri Heršpice VY; podaj ňe tu čepaňu, aď ho mám čým picnúť Rožnov pod Radhoštěm VS; pomyj mi čepaňe Kravaře OP; ňeska ňebyło třeja pomyvadz’ žodnych čepaňi Morávka FM; čepaňe Valašsko, Štítina OP, Studénka NJ; čepaňa Kravařsko; čepaňi Frýdek-Místek FM, Karviná KA; ▲ Ščepane, Ščepane, to se dycky ňestaňe, aby sy ty, hałapačku, bumbał s płnej čepaňe Kravaře OP (Dvořisko) – říkadlo 2 úlomek z rozbité nádoby nebo z jiného předmětu, střep: za humnama je fšelijakéch čepaňí, keré nésó k potřebje Hodějice VY; přiňesł z hrnca čepaňu Frenštátsko; čepaň Nový Jičín NJ; čepaňa Studénka NJ; rezavé čepaňe Slezsko 3 květináč: čepaňa Spálov NJ 4 slez expr. lidská hlava: zasej to v hospoďe oslavili, tagže mjeli hromsko f čepaňi Velká Polom OP; dostał po čepaňi, eš se zajiskřiło Kopřivnice NJ (Drnholec nad Lubinou); ja mu to vezmu a otłuču o čebaňu Frenštát pod Radhoštěm NJ; co maš f tej čebaňi? Frenštátsko; křapła Jana po čepaňi Ostrava OV; že ťi tu čepaň rozbiju! Palkovice FM; dej mu po čepaňi! Orlová KA (Lazy); rozbi še čepaň Hrádek FM; prašťic’ kohos’i po čepaňi Ostrava OV (Hrabová); čepaň Závada OP, Jablunkov FM 5 expr. tvrdý útvar v čelisti sloužící ke kousání a k rozmělňování potravy, zub: čepaňe Frenštátsko
● mam hłavu jak čepaňu Frenštátsko – bolí mě hava
ČJA 1, 143 (nádobí); ČJA 2, 152 (květináč)
Go