dospělý I adj. (dospjelí, dospjelej, dospjełej, dospjelé, dospjeý, dosp’ełý, dospjeły; komp. dospjelejší)
1 cúz (o člověku) takový, který dospěl: vono neska ťim pohledem dospjelího člojeka je to pitomost Zásada JN; má dva dospjelí sini Pchery KL; teťki přišli vječí liďi, starší, dospjelí liďi, bjehali sem a tam Šebířov TA; jesi mají ceru dospjelou, tak jí dají taki kitku Mrákov DO; potom se sem sjížďeli jako učňove už dospjelí liďi a učili se malovat Běhařov KT; dospjelá cera opusťí otce a matku a pude za mužem Mokrý Lom CB; a ten starosta mňel tř dospjeli sn Roubanina BK; jž je dospjelé, je vojákem Náklo OL; f téj posteli spávali dospjelejší ďefčata Kostice BV; gde bia dospjeá cérka, moseli ju mjet pod dozorem Tvrdonice BV; Jozev je už načisto dospjelí chłap Blatnička HO; už jak sem býł dosp’ełý Nedašova Lhota ZL; šag už je to dosp’ełé cérčysko Liptál VS; fšecy chłapcy sou už dospjelí Kelečsko; dospjeła roba Frenštátsko 2 ◘ dospělost: ta je už dospjelejch let Týniště nad Orlicí RK; mňela už dospjeli leta Lípa nad Orlicí RK; dospjelej vjek Volyně ST
PSJČ; SSJČ
Ko