dílem II konj. (ďílem)
◘ souřadicí slučovací; jednak – jednak: seďela jako oukropeček, jedňím ďílem že se bála, druhím abi uďelala fšecko podle máminí hlavi Dolní Bukovsko CB (Sedlíkovice); šel pomalu a sťeška, jedňim ďílem proto, že kožih bil ťeškej, za druhí, že bil uvondanej Blata
SSJČ
Km