dobytčák m. (dobitčák, dobtčák, dobičák)
1 expr. železniční vůz na převážení dobytka: no jo, ďeťi, wi už dobitčág znáť nemúžete Radčice JN; vozl t zajatce v dobtčákách Lipová PR; dobičák Mlázovice JC, Kostelany nad Moravou UH 2 expr. dobytčí trh: tadi bejvali dobitčáki na Kozim plácku za kostelem Vysoké nad Jizerou SM 3 expr. jednoduché lůžko z prken, palanda: dobičák Mlázovice JC
PSJČ; SSJČ
Go