dobytčí adj. (dobitčí, dobetči, dobytčý, dobiči, dobičí, dobičej, dobeči, dobči)
vlastní nebo určený dobytku; jsoucí z dobytka: chlupama dobičíma se vicpávalo kanape Vysoké nad Jizerou SM; lňeni seminko je dobiči kořeňi Lípa nad Orlicí RK; bel sem na dobečim trho Nové Syrovice TR; dobičjá bjéda je horšja než lutská Starý Hrozenkov UH; na druhé ponďelej je v Hraďišči dobičej jarmak Kostelany nad Moravou UH; dobičí roch Vysoké nad Jizerou SM; dobetči Nové Syrovice TR; dobči sul Vanovice BK; dobeči jarmak Prostějov PV; dobytčý chlévec Lhota u Vsetína VS; ◘ dobitčí doktor Jičín JC – zvěrolékař; dobitčí řepa Pardubicko – brukev řepka tuřín; dobičí pas Blatnička HO – průkaz o nezávadném zdravotním stavu dobytčete
PSJČ; SSJČ
Go