SNČJ
dvouušník m. (dvouušňík, dvouušňik, dvóšňik)
hrnec s dvěma uchy: ab nemosel na dvoji vépřeh, vemó sebó tak svačn, dvóšňik tvarušku a pecen chleba Výšovice PV; dvouušňík Nový Bydžov HK; dvóšňik Litovelsko, Prostějovsko
● vole mjela jag dvouušňik Hartmanice KT – velké
→  dvouušníček m. (dvoušňíček) dem.: dvoušňíček Sněžné ZR (Krátká)
Ši