dvojče n. (dvojče, dvojča, dvujče, dvouče)
1 cúz jedno ze dvou dětí z téhož porodu: to se tadi sešli kluci, co sou dvojčata, tak tí taki pomohli Semily SM; von tam přijel na křťini dvojčatúm, sestře se naroďili dvojčata Zlatá Olešnice JN (Stanový); dvá klucí jag buci, dvojčata, kerí se dneska do rána naroďili Blata; ešče młači zme mňeli dvje, dvojčata, a toš sem ich posíłała do Roščína Cetechovice KM; naroďiły se im uš potřeťí dvojčata Kelečsko; dvojča Luhačovicko; dvojčata Valašsko, Studénka NJ; dvojčatá Javorník HO; dvujčata Blanensko; dvoučata Malovice PT (Podeřiště), Krásněves ZR 2 co je složeno ze dvou částí a dvě k sobě spojené nádoby se společným uchem, zprav. pro donášku jídla na pole: dvojče Soběslav TA b dvouhlavňový kulomet nebo protiletadlové dělo: dvojče Žatec LN, Praha PH c halenka a svetřík ze stejného materiálu: dvojče Ledeč nad Sázavou HB 3 odrůda jablek: dvojčata zelené Valašsko
→  dvojčátko n. (dvojčátko) dem. k 1: jag hš só has velki, t Marcelčn dvojčátka? Lipová PV; smňeje se na svoje dvojčátka Velký Týnec OL
PSJČ; SSJČ; ČJA 1, 21 (dvojčata)
Ši